Aktuality

Barcelona vers. Kodaň

22.4.2014

Kdyby se tento duel konal ve fotbale, zřejmě by měl jasného favorita v podobě Katalánského klubu. Toto srovnání se však týká přístupnosti daných měst z pohledu člověka pohybujícího se na vozíku. V obou městech jsem strávil 3 dny na konferencích týkajících se bezbariérovosti evropských měst. Jak si v této oblasti stojí?

Srovnání bych mohl začít již výstupem z letadla, leč zřejmě by to nebylo pro čtenáře příliš zajímavé, jelikož vše proběhlo naprosto v pořádku a v obou zemích na vysoké úrovni. První rozdíl jsem spatřil při odjezdu z letiště. V Kodani můžete k přesunu do centra využít hned několik možností. První je nízkopodlažní autobus hned za východem, pouhou jízdou výtahem nahoru se dostanete na metro, které je v Kodani poměrně nové a tudíž kompletně bezbariérové. Naopak jízdou výtahem dolů se dostanete na vlakové nádraží. Zde je pouze drobným problémkem najít dveře s bezbariérovým vstupem. Pouhým stiskem tlačítka vám však vyjede plošina a vy pohodlně nastoupíte, aniž byste potřebovali pomoc personálu. Barcelona nám v tomto ohledu nabídla „pouze“ nízkopodlažní autobus, který však jezdil každou chvíli. Obě letiště samozřejmě disponovala taxíky, ale žádný využitelný pro vozíčkáře jsem neviděl.

 

V obou městech jsem byl ubytován ve tříhvězdičkových hotelích. Zde jsem však již zaznamenal první značné rozdíly. V Barceloně (AYRE hotel) jsem měl nádherný prostorný pokoj s velkou koupelnou. Pokoj v Kodani (hotel DGI Byen) poněkud menší, avšak pro vozík dostačující. Rozčarování přišlo při pohledu do koupelny. Tak špatně řešenou bezbariérovou koupelnu jsem snad ještě neviděl. Byla dlouhá poměrně úzká. Dveře do koupelny o šíři pouhých 70 cm, takže s elektrickým vozíkem nemožné projet. Umyvadlo, hned vedle nalepený záchod a hned vedle sprchový kout s pevnou zástěnou. V praxi tedy nebylo možné s vozíkem vůbec zajet vedle záchodové mísy a ani projet do sprchy. Markantní rozdíl byl rovněž v cenách. Zatímco v Barceloně jsme za 3 lidi na 3 noci platili cca 520 Euro, v Kodani jsme při stejných počtech platili za mnohem horší pokoj 940 Euro.

 

Při pohybu městem jsem byl jako vozíčkář rovněž mnohem spokojenější v Barceloně. Už jenom chodníky a sjezdy z obrubníků byly mnohem pohodlnější. Široké chodníky v dobrém technickém stavu a sjezd, kde nebyl ani drobný schůdek a sklon byl rovněž velice příjemný. Přišlo mi pouze, že cesty nejsou příliš dobré pro lidi se zrakovým postižením, jelikož jsem na chodnících nezaznamenal příliš hmatových prvků. Pohyb ulicemi Kodaně však znamenal samé drncání, vyhýbání se dírám a kanálům, neustálé překonávání odtokových kanálků a sjezdy se schůdkem cca 3 cm. Drobná nepozornost asistenta tak znamenala nebezpečí převrhnutí a pádu. Velmi pěkné byly cesty podél moře, kde byly i dřevěné chodníky přes pláž k vodě.

 

Veřejná doprava je více méně v obou městech na srovnatelné úrovni. V Barceloně je 123 stanic metra z toho je 87 bezbariérových, 17 se v současné době rekonstruuje a 19 je v projektové fázi. Na každém nástupišti je napevno přidělaný nájezd, aby se dalo i s elektrickým vozíkem relativně pohodlně najet do vagónu. Nájezd je však pouze do první soupravy. Všechny autobusy jsou v tomto městě nízkopodlažní. Plošinu v nich však nevyklápí řidič, ale je automatická. Velmi milé jsou nové autobusové zastávky, které jsou z jedné strany otevřené a s vozíkem se tak můžete pohodlně schovat před deštěm. Dále je zde rovněž možná doprava vlakem, což jsem však neměl možnost vyzkoušet. Z konference vím, že nádraží jsou z 95% bezbariérová. Velmi mile mě překvapila možnost využít lanovku a to i s elektrickým vozíkem. Jízdenku zde platí vozíčkář i jeho doprovod a jedna jízda vyjde na 1,4 Euro.

 

Kodaň disponuje, jak už jsem psal, novým a kompletně bezbariérovým metrem. Nájezd do soupravy je zde pohodlnější než v Barceloně, jelikož již při příjezdu vlaku zde není téměř žádný schod a žádná spára. Jízdu autobusem jsem si nevyzkoušel, ale většina autobusů měla piktogram vozíčkáře. I zde platí lístek vozíčkář i průvodce a jízdné je rovněž poněkud dražší. Jízdenka v rámci jednoho pásma vyšla na 23 DKK (1 DKK = cca 3,30 Kč). Na hlavním vlakovém nádraží nás mile pobavila dechová hudba, jež se řinula z reproduktoru ve výtahu. Vlakem je možné pohodlně cestovat po městě či si udělat výlet až do švédského Malmö. Jízdenka na letiště pak vyšla na 34,50 DKK.

 

Celkově jsem měl z pohledu vozíčkáře i duševního mnohem lepší pocit z Barcelony, která se jevila téměř jako ráj pro vozík. Kodaň měla rovněž jisté kouzlo. Hlavně procházky či plavba lodí po městských kanálech byla velmi uklidňující. Také zde bylo příjemné menší množství automobilů a větší množství cyklistů. Dokonce zde byl ostrov s bytovou zástavbou, kam se dostanete pouze na kole či lodí. Do některých přízemních bytů šlo lézt rovnou z lodi po žebříku. Kodaň jistě stojí za to vidět, i když milovníci historie si až tak na své nepřijdou. Pro dovolenou vřele doporučuji Barcelonu, kde se vyskytuje velké množství míst, které stojí za vidět a jsou přístupné. Namátkou mohu jmenovat katedrálu Sagrada Família či Gaudího zahrady, pro sportovní nadšence doporučuji Olympijský stadion či Camp Nou s muzeem FC Barcelona.