Aktuality

Vídní na vozíku

22.4.2014

Koncem června jsem měl možnost si na vlastní kolečka vyzkoušet pohyb rakouskou metropolí. Zúčastnil jsem se totiž jednání pracovní skupiny Barier-free City for All a při té příležitosti jsem zjistil, že Vídeň je ukázkovým příkladem tohoto hesla.

Jelikož je Vídeň od Prahy poměrně blízko, zvolili jsme cestu autem. Po příjezdu jsme se ubytovali v Boutique hotelu Stadhalle, jenž je poměrně blízko od centra. Hotel si mě navíc získal svým ekologickým zaměřením. Na střechách a po zdech hotelu jsou umístěny solární panely a pro splachování wc slouží dešťová voda. Pokud do hotelu přijede vlakem nebo na kole dostanete dokonce 10% slevu na ubytování. V hotelu je rovněž možné si za poplatek půjčit elektrokolo či elektroskútr. Bezbariérových pokoj byl umístěn v přízemí ve třetím bloku, kam jste se dostali přes pěknou zelenou zahradu uvnitř dvoru. Pokoj byl poměrně malý, ale pro elektrický vozík dostačující. Vybavení pokoje bylo dobové a působilo romanticky, což mi tedy s asistentem Hynkem bylo na nic. Postel byla proutěná s prostorem pro použití zvedáku, ovšem poměrně nízká (40 cm) a asistenta z velkého ohýbání brzy bolela záda. Na uvítanou zde naleznete na nočním stolku jablko. Co mě trochu zklamalo byla koupelna, která z pohledu bezbariérovosti nebyla řešena nejlépe. Jednalo se o poměrně úzký prostor, kde hned za dveřmi bylo umyvadlo, k němuž jste s elektrickým vozíkem neměli šanci zajet. Za umyvadlem byl záchod, ke kterému byl sice hezky přístup z obou stran, ale zvedák měl problém se vytočit. Sprcha byla na konci oddělena závěsem a s malým sedátkem na stěně.

Zhruba 7 minut chůze od hotelu byla nejbližší stanice metra. Metro má poměrně hustou síť a snadno se v něm orientuje. Každá stanice metra má minimálně jeden výtah (většinou však více, takže si můžete vybrat, kam chcete vystoupit)! Velmi mě potěšila tlačítka pro přivolání výtahu a ovládání v kabině výtahu. U novějších výtahů byla tlačítka předsazena na kovovém panelu, ke kterému jste mohli přijet z různých stran. Tlačítka byla velká a lehce stlačitelná. Co mě nepotěšilo byl nájezd do starých souprav metra. Mezera mezi nástupištěm a vozem byla opravdu hodně velká a bez asistenta nešla překonat ani s překračovačem obrubníků. Dveře byly navíc opatřeny klikami a neotevírali se automaticky ani první ani poslední. Nové vozy však již byly vybaveny automatickým výsuvným prahem a nájezd byl tedy bezproblémový. Automaty na lístky jsou nízko a dobře dosažitelné s dotykovou obrazovkou, tudíž ani já se svou velice omezenou hybností rukou jsem neměl problém si koupit lístek. Cena jízdenky na 1 cestu stojí 1,8 €. Pokud hodláte hodně cestovat je určitě lepší si pořídit 24hodinovou jízdenku za 5,7 €.

Pro přepravu s vozíkem lze rovněž bez potíží využít povrchovou dopravu. Autobusy jsou nízkopodlažní snad všechny s nájezdovou rampou, jež vám vyklopí řidič. Tramvaje jsou nízkopodlažní asi z poloviny a co mě překvapilo, tak nájezd do soupravy je u prvních dveří nikoli u druhých jako v Praze.

Pohyb po ulicích v centru byl rovněž báječný. Nikde jsem se snad nesetkal s tím, že by u přechodu chyběla sklopená obruba chodníku, která bývala cca 4 cm. Semafory na přechodech pro chodce jsou dokonce vybaveny malou krabičkou, která zespodu dává hmatový signál (drobné ťukání do ruky) lidem s postižením zraku i sluchu signalizující možnost přecházení. V centru byl hodně patrný trend preference pěší a cyklistické dopravy před automobilovou. Je to patrně tím, že koalici na radnici tvoří Sociální demokraté a Strana zelených. Parkovací místa zde ubývají a ustupují chodníkům a cyklostezkám. Nebezpečné křižovatky se zklidňují tak, že se dá autům menší prostor. Lidé se tak naučili auta parkovat na okrajích města a do středu jezdit velmi dobře propracovanou sítí MHD. V parcích je obrovské množství laviček. Najít bezbariérovou toaletu není velký problém.

Vídeň je krásné historické město, které stojí za to navštívit. S vozíkem se rozhodně není čeho bát. Můžete se zde pohybovat naprosto svodně a bezpečně. Doporučit mohu například rozhlednu Bahnorama, která se tyčí nad nově vznikajícím nádražím a uvidíte z ní město jako na dlani. Zážitek je i jízda proskleným výtahem nahoru.